Spadlý anděl 2. díl

3. ledna 2014 v 2:44 |  Povídky
Seděli jsme u kávy a koukali na sebe. Já jsem věděla že to nebyla náhoda. Nemohla být. Přece i kdyby se tam zjevil jen tak. Co zpomalilo můj pád? Co se stalo? Nějak mi nešlo se ho zeptat.
Bylo to takové to ticho. To ticho které nechcete přerušit protože se bojíte co by se stalo. Nic neříkal ale ani nemusel jen na mě koukal a i když se neusmál ani koutkem rtů jeho oči byly...šťastné jen jsem nevěděla proč.
On ale musel vědět co se stalo a nejen to, musel v tom mít přece prsty. Ale jak? Stále jsem nenácházela odpovědi na moje otázky a věděla jsem že on mi je zodpovědět nechce.
Hlas... Najednou se ozval hlas který přerušil naše posvátné ticho. Byl to tak obludně kříčící hlas jednoho z mých..."přátel" který ani neměl ponětí co jsem se chystala udělat. Jeho rozjuchaný hlas do mě bez toho aniž by si všimnul mého společníka začal hustit spoustu úžasných věcí které se dějí všem kromě mě.
Nevěděla jsem kam se mám dívat. Do očí toho kdo mě nesnáší stejně jako ostatní jen nemá dost odvahy mi to říct se mi prostě koukat nechtělo...asi chápete proč. A na to abych se koukala do očí JEMU mi bylo trapně.
Když jsme byli zase sami u stolu zeptal se mě: "Jak se vlastně jmenuješ?" a tak mě vytrhl z proudu myšlenek které se týkaly předešlých událostí.
Trhla jsem sebou a odpověděla jsem: "Alex..." Usmál se.
A já se jen nesměle zeptala: "A jak ty?"
Stále s úměvem na tváři mi odvětil:"Já jsem Doktor"
"Doktor?"
"Ano Doktor, jen Doktor." Kývnul hlavou a na tváři se mu objevila vráska.
Zasmála jsem se.
V tu chvíli se zvedl ze židle popadl mě za ruku a řekl: "Pojď se mnou." Bylo to zvláštní jako by na ten okamžik čekal. Než jsem se nadála stáli jsme venku a před námi se zjevila stará modrá telefonní budka.
Stál tam s pyšným výrazem na tváři.
"Tak jo za prvé proč jsi mě z té kavárny tak šíleně vytáhl zrovna sem? A proč je tady ta stará telefonní budka?"
"To je moje budka. Říkám jí TARDIS."
"Ty vlastníš telefonní budku a ještě jí pojmenuješ?"
"Počkej ještě jsi neviděla to nejlepší"
"Oh ono je ještě něco lešího než modrá telefonní budka?" řekla jsem sarkasticky
"Jasně že jo. Modrá telefonní budka zevnitř" šíleně se usmál "Allons-y!"
Nechápavě jsem zakroutila hlavou ale šla jsem za ním. Když jsem uviděla vnitřek budky nevěděla jsem co říct. Byla větší zevnitř! O hodně větší! Uprostřed bylo něco jako..,.ovládací panel? Bože je to jako ve Star Treku.
"Tak jak se ti líbí moje loď?"
"Loď? Jako vesmírná loď?"
"Jo! Já se nezmínil?"
"No to fakt ne."
"Taky mě napadlo, že když jsem ti neřekl že cestuje prostorem tak asi ani že cestuje časem že?"
"Co?! Tak jo už jsem v pohodě. Máš tělefonní budku v který cestuješ časem a prostorem. To asi vysvětluje jak jsi mě chytil když jsem padala z té střechy co?"
Podíval se směrem dolu ale hned v zápětí řekl: "Tak co? Kam chceš letět?"
"Letět? Já neřekla že s tebou někam poletím!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kimo Kimo | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 0:20 | Reagovat

Ah...tohle se Doktorovi vůbec nepodobá. Ale pěkně napsaný...:)

2 Donna Noble Donna Noble | Web | 4. ledna 2014 v 1:24 | Reagovat

[1]: bože no vážně! ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
bože musim to přepsat smazat něco sakra koneeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeec
P.S.  jen menší večerní hyperaktivita

3 Kimo Kimo | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 18:28 | Reagovat

[2]: Nepospíchej stím že Alex pozve do své budky...To chce čas...to se mmusí něco stát aby to udělal...:D :)

4 nana-ja nana-ja | E-mail | Web | 15. února 2014 v 19:22 | Reagovat

Je to zaujímavé ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama